Až přijde kocour: na pohádku, v níž se lidé zbarvují podle svých skutků, přišlo přes milion lidí. Skončila v trezoru

NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Podobenství Až přijde kocour (1963) režiséra Vojtěcha Jasného (30. 11. 1925 – 15. 11. 2019) stojí datem vzniku právě uprostřed desetiletí, které dělí jeho povídkovou tetralogii Touha (1958) a „socialistický pasionál“ Všichni dobří rodáci (1968). Víme-li však, že už při práci na Touze mluvil Jasný o projektu Rodáků a že literární scénář Kocoura pochází jako hotový tvar už ze 4. 4. 1961, nemůže být pochyb, že všechna tři díla se od počátku rodila v těsné vzájemné spojitosti. Jasného vlastní hodnocení jejich významu z roku 1969 – „Od Touhy ke Kocourovi a teď k Rodákům. Je to vlastně triptych, ale kolik je to let! – není tedy opravdu až zpětnou projekcí, nýbrž reflexí trpělivě po léta naplňovaného výchozího záměru. Mezitím natočil i jiné snímky, a ne neúspěšné (Přežil jsem svou smrt, 1960; Procesí k panence, 1961; Dýmky, 1966), sám o nich ale mluvil jako o cestě „od filmu k filmu, který pro mne skutečně něco znamená...“ Autorský vklad Je příznačné, že tři filmy, na nichž Jasnému nejvíc záleželo, jsou v maximální možné míře poznamenány jeho autorským vkladem, počínaje námětem přes scénář až po režii. U Rodáků beze zbytku. U Touhy si přibral jako spoluscenáristu právě propuštěného politického vězně Vladimíra Valentu, po letech potom slavného představitele přednosty stanice v Menzelových Ostře sledovaných vlacích (1966). Na Kocoura získal zkušeného Jiřího Brdečku, jehož scénosled, ještě s happyendovým koncem, pochází už z roku 1960. A Brdečka Jasnému zas pro práci na dialozích navrhl Jana Wericha. Ten byl ovšem v té době jednak indisponován ozařováním rakoviny…