Asadův konec znamená také možná definitivní porážku Hamásu. Co na to propalestinští aktivisté?

KOMENTÁŘ / Po pádu syrské diktatury, která byla jedním z nejhorších režimů současného světa, se tábor příznivců palestinské věci rozpadá pod tlakem protichůdných tendencí. Jedni tvrdí, že za Asadovým pádem je třeba hledat zločinné spiknutí velmocí s teroristy, proti nimž stál pomlouvaný Bašár na stráži jako poslední Mohykán. Druzí pád režimu vítají, ale popírají jakoukoliv souvislost mezi jeho zločiny a palestinskou záležitostí. Hájit Asada je těžké. Poté co s osvobozením Damašku občanské organizace oznámily, že většina ze 100 000 dlouhodobě nezvěstných osob unesených režimem je zřejmě po smrti, vyšplhal se počet obětí diktatury na zhruba 700 000. Bašár Asad tedy zavinil smrt zhruba 3 % obyvatel předválečné Sýrie. Orgány v Gaze kontrolované Hamásem tvrdí, že prý Izrael údajně zabil přes 40 000 lidí. Aktivisté dodávají, že prý je to genocida – sice ne podle platné a dlouhodobě uznávané mezinárodní definice, ale přesto. Nicméně to, co spáchal Asad, podle těch samých lidí genocidou být nemá.  U zrodu mimořádně krutého syrského represivního aparátu stáli nacisté a esesáci, včetně bývalých podřízených Adolfa Eichmanna. Bylo by ale příliš odvážné vyvozovat z přítomnosti pachatelů prokázané genocidy, že ke genocidě docházelo i v jejich novém působišti. Podle široké definice, kterou nyní prosazují právní experti Amnesty International, ale už není třeba jednoznačně prokázat nepochybnou souvislost mezi zabíjením a záměrem zničit určitou skupinu (v tomto případě především syrské sunnitské Araby). Pak si musíte vybrat: Buď byl podle stejně uplatňovaných měřítek Bašár Asad vzhledem k rozsahu vraždění daleko spíše pachatelem genocidy…