Ty jsi intelektuál! Miroslav Hroch aneb Osudy historika v časech komunismu

ESEJ / Jen málokterý ze současných českých historiků dosáhl takového mezinárodního věhlasu jako Miroslav Hroch (*1932), a to zejména díky knihám a studiím o formování moderních národů. Ve své poslední memoárové knize Jak jsem to tenkrát viděl: Vzpomínky líčí, jak se formoval on sám, jeho osobnost, kariéra i vědecké dílo. Vzpomíná na svůj původ v proletářském nekomunistickém prostředí, i když pražský dům, v němž s rodiči bydlel, stál na hranici mezi dvěma světy – proletářským Žižkovem a středostavovskými Vinohrady. A on se prý nedokázal přiblížit ani jedné z příslušných chlapeckých part. I když se jako mladík považoval za socialistu, komunistický převrat ho nepříjemně překvapil. Navštěvoval tehdy s otcem nedělní katolické bohoslužby v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech a v onu neděli uprostřed únorových událostí byly prostory kostela plné elegantních pánů a dámských kožichů. A jeho hněvivá reakce byla: „Jsou ochotni se modlit, aby jim Bůh zachoval kožichy, ale nejsou ochotni obětovat kožichy, aby se mohli modlit.“ Právě tehdy prý asi začínal cítit pohrdání nejen k českým předúnorovým politikům, ale i maloměšťáckému „střednímu stavu“. Jako vysokoškolák po nemalém váhání vstoupil do KSČ až v 60. letech, a to údajně z pragmatických důvodů. Jeho pozice na univerzitě nebyla snadná. Když prý na letní studentské brigádě s některými univerzitními kolegy debatoval o tématech, jak spolehlivé je historické poznání, co je pravda nebo jak definovat vědu, při závěrečném hodnocení na něj předseda komise Karel Bartošek vyjel: „Soudruhu Hrochu, ty jsi intelektuál!“ Jak Hroch připomíná, slovo „intelektuál“ bylo v tehdejším slovníku něco jako třídní nepřítel, proto ono…