Bombardování Prahy jako důsledek navigačního omylu. Rozhovor s badatelem Filipem Vojtáškem

Nálet na Prahu 14. února 1945 byla vlastně souhra nešťastných okolností. Po únoru 1948 tuto tragédii po čtyřicet let zneužívala komunistická propaganda. Neexistují však žádné důkazy, že šlo o cílený úmyslný útok na hlavní město protektorátu, do té doby nepoškozené. V souvislosti s 80. výročím amerického náletu jsme si povídali s Filipem Vojtáškem, autorem několika knih, jež se tomuto tragickému okamžiku našich dějin věnují. V současné době dokončuje publikaci, v níž jsou zaznamenány autentické vzpomínky lidí, kteří nálet prožili a jež na celý život nějak poznamenal. Proč k náletu na Prahu 14. února 1945 vlastně došlo? Stručně řečeno, byl to důsledek navigačního omylu, respektive souhry nešťastných okolností. Z dnešního pohledu je to nepochopitelná situace, která nakonec vyústila v tragédii. Každý z nás má dnes v kapse mobil s GPS, tehdy samozřejmě byly navigační možnosti úplně jiné. Americká letadla, o nichž v souvislosti s útokem na Prahu mluvíme, byla součástí svazu, který měl za úkol 14. února okolo poledne bombardovat seřaďovací nádraží v Drážďanech. V noci předtím se uskutečnil ve dvou vlnách britský nálet, jenž město zdevastoval. Jenže kvůli extrémně silnému větru při přeletu pobřeží Severního moře a následně ve snaze vyhnout se prostoru, kde se dala očekávat silná protiletadlová palba, tedy Porúří, došlo k opakovanému odklonu amerických letadel od naplánovaného kurzu. Část svazu, konkrétně tři bombardovací skupiny, takže přibližně stovka letadel, se vydala na jihovýchod, zatímco zbytek mířil tam, kam měl –na Drážďany. Jen doplním, že tehdy se spojenecké letecké svazy pohybovaly po několikrát lomené lince, nikdy ne přímo, aby zmátly německou obranu. Orientaci navigátorům komplikovala velmi hustá oblačnost, jež v zimě nad Evropou bývá, navíc přestal fungovat radar na palubě…