Dohoda USA a Ukrajiny o minerálech je první krok i doklad nové transakční politiky

KOMENTÁŘ / V úterý došlo k finální dohodě o spolupráci při těžbě ukrajinských nerostných surovin mezi Spojenými státy a Ukrajinou. Je to bezesporu dobře, protože to povede k uklidnění vyhrocené situace, kterou nejspíš odstartovalo ukrajinské odmítnutí předchozí verze dohody. Na jásání je ale ještě brzy. Navíc se nelze úplně zbavit pachuti z toho, že Spojené státy vyvíjely nátlak na napadenou zemi ve snaze si také urvat něco pro sebe. V tomto kontextu zní vyjádření amerického prezidenta, že Ukrajina dohodou získala „právo bojovat dál“, spíše zlověstně. Nicméně dobrý mír je možný a Evropa má páky, jak k tomu přispět, byť omezené. Když tehdejší náčelník generálního štábu generál Mark Milley vypovídal o pomoci Ukrajině před Kongresem, prohlásil, že Ukrajinci by se bránili i bez amerických zbraní klidně holýma rukama. Americká pomoc tak nerozhoduje o tom, zda válka bude, či nebude pokračovat, ale kolik Ukrajinců kvůli nedostatečnému materiálnímu vybavení při obraně své země zemře. Donald Trump ale pomoc vnímá, tak jako ostatně všechno, daleko více transakčně. Bez USA by válka už dávno skončila Je nesporné, že americká vojenská pomoc je důležitým faktorem, ale zároveň není pravda, že kdyby jí nebylo, válka by byla rychle skončila. V první fázi konfliktu se západní země obávaly dodávat Ukrajině cokoliv, krom zbraní využitelných i v případném partyzánském odporu. Proto do země proudily výlučně pěchotní protitankové a protiletecké zbraně. Tanky, dělostřelectvo a další podobná výzbroj dostala Ukrajina až poté, kdy Rusy úspěšně odrazila od Kyjeva a Charkova. Tehdy Západ…