Múza slavných mužů, oběť nacistů a komunistů. Baronka Nádherná zemřela v zapomnění

HISTORIE / „Když sluch mi přeješ, hned naleznu své slovo,“ vyznal se v jedné z básni Karl Kraus své lásce, šlechtičně Sidonii Nádherné z Borutína. Jméno ji dokonale vystihovalo. Její život měl však ve změti dramatických událostí minulého století i osobních tragédií k nádheře daleko. Přezdívali jí „krásná baronka“ básníka Rainera Maria Rilkeho, „nevěsta před Bohem“ básníka a spisovatele Karla Krause, byla femme fatale své doby. Sidonie Nádherná z Borutína vstoupila do veřejného a historického povědomí jako múza slavných mužů, zázemí a inspirace pro jejich tvorbu, jako žena, za níž se velikáni světové kultury sjížděli do jejího zámku ve Vrchotových Janovicích a kterou si pamatujeme zejména ve vztahu k nim.  Přitom byla osobností, která si zaslouží obdiv sama o sobě. Vzdělaná, intelektuální, oddaná tradicím a zároveň pokrokově nekonvenční, sebevědomá, náruživá a v rozhovorech se svými mužskými protějšky zcela jistě rovnocenná. Ztělesňovala pomalu se vytrácející svět aristokracie, přesto hbitě dokázala využívat výhod světa moderního. Její dílo spočívá podle spisovatelky a publicistky Aleny Wagnerové především v neuvěřitelné schopnosti naslouchat.  „Právě toto naslouchání, všeobjímající naslouchání lidem, rostlinám, zvířatům, přírodě a pečlivé rozvíjení všeho, co zde již bylo v zárodku přítomno, vytvořilo janovický park a jeho samozřejmou krásu,“ podotýká ve své knize Sidonie Nádherná a konec střední Evropy. Krásu, kterou nastupující totalitní režimy zašlapaly do země. A její stvořitelku nadobro odsoudily k životu i smrti o samotě a v zapomnění.  Dvojí blahopřání „Budeme-li muset blahopřát jednou nebo dvakrát, už se brzy ukáže,“ četla si v říjnu roku 1885, v době očekávání druhého potomka, Amélie…